+420 777 337 707 poradna@zasklem.com

PAS & KOČKA

28. 5. 2020

PAS & KOČKA

PAS = Jedinec s poruchou autistického spektra

KOČKA = Domestikovaný jedinec z říše zvířat, společník člověka

Tak, jako lze s úspěchem k terapeutickým účelům pro osoby s PAS využít přítomnosti psa, využíváme v rámci zooterapií i přímého kontaktu s kočkou. V tomto případě se jedná o tzv. felinoterapii.

Pracovat s kočkou je ovšem mnohem náročnější, než se psem. Vyžaduje to velkou znalost etologie kočky a správný výběr kočičího jedince, který by tuto „práci“ dobře snášel. Takových najdeme v kočičím světě docela málo a snad proto je felinoterapie mnohem méně využívána, než canisterapie. Pro psa je totiž rozhodující správná výchova a péče od jeho majitele. Pak se pes cítí v jeho blízkosti bezpečně v jakémkoliv prostředí. Naproti tomu kočičí duše potřebuje hlavně bezpečné a známé prostředí, i když její majitel je nablízku. Pokud se kočka nachází v místě, o kterém ví, že jí tam nehrozí žádné nebezpečí, je ochotná důvěřovat i lidem. Míra její důvěry v člověka závisí také na jiných okolnostech – především jejích vrozených vlastnostech, zkušenostech s lidmi v období hned po jejím narození a také další výchovou člověka. Obecně je ale známo, že kočka je „svá“ a nenechá si člověkem moc rozkazovat a poroučet. Kočka je osobnost. Dělá si, co chce, ale na druhou stranu dokáže člověku projevit velkou lásku a náklonnost. A to je možná důvod, proč si ji lidé postupně začali chovat jako domácího mazlíčka.

Mnoha vědeckými studiemi je dokázáno, že kočky mají pozitivní vliv na psychické i fyzické zdraví chovatelů. Lidí, žijící s kočkami, jsou klidnější, vyrovnanější, šťastnější. Už jen pouhé pozorování koček v nás probouzí kladné emoce. Kočka je přítulný, ale i zábavný společník. Proto se dá s úspěchem využít k léčebným účelům, tedy k felinoterapii. Při ní se využívají zejména schopnosti kočky předávat lidem kladnou energii a naopak tu zápornou jim odebírat. Děje se to hlavně v přímém kontaktu člověka s kočkou. Při hlazení kočičí srsti vzniká statická elektřina, která působí pozitivně na obě strany – kočku, i člověka. Pokud se při hlazení kočky podaří docílit jejího vrnění, je její léčebný účinek na naši psychiku ještě intenzivnější. Jsou potvrzeny vynikající úspěchy takové terapie právě pro lidi s PAS, kteří bývají extrémně uzavření, ale působí pozitivně i na pacienty s psychickými problémy, revmatismem, krevním tlakem, srdečním rytmem. A nemusí se jednat pouze o metody přímého kontaktu, tedy mazlení se s kočkou a hlazení. Kočka již jen svou přítomností člověka aktivizuje, nebo zklidní.

Při výběru kočky pro terapeutické účely vycházíme, podobně jako u psů, z jejích povahových vlastností. Nezáleží ani tak na tom, jakého je kočka původu, jestli je to kočka domácí, nebo nějakého vyšlechtěného plemene s papírovým rodokmenem. Velmi záleží na zkušenosti koťátka s člověkem během jejích prvních týdnů života. Pokud máme v plánu si kočičku k terapeutickým účelům vychovat, vybereme si koťátko vitální, zvídavé a hned jej zvykáme na častý kontakt s člověkem. Po naočkování jej často bereme na různá, pro něj bezpečná místa. Můžeme tak postupně vypozorovat, jestli bude právě tento kočičí jedinec vhodný pro felinoterapii.

Testování povah dospělých koček pro tuto práci není tak rozšířeno, jako u psů. Existují v ČR některé spolky, které si k tomuto účelu vypracovaly svůj testovací řád, ale je dost obtížné si představit, že bych kočku po několikahodinovém cestování v úplně cizím prostředí, plném pachu jiných zvířat měla nutit k přirozenému chování a podání nějakých výkonů. Věřím, že pár jedinců z říše koček by to dokázat mohlo a dokáže. Takové klidné, až flegmatické kočky dostanou osvědčení pro tuto práci a mohou se jím prokázat při terapiích např. v nemocnicích, léčebnách, či domovech pro seniory.

Naopak kočky, které preferují hru a jiné aktivity před hlazením, se dobře uplatní u jedinců s takovým postižením, které potřebujeme spíše aktivizovat – k pohybu, ke komunikaci apod. V našem centru Za sklem, o. s. ve Zlíně využíváme kontaktů klientů s PAS již několik let. V dřívějších, prostorově omezených podmínkách našeho sídla probíhala felinoterapie pravidelně jedno odpoledne v týdnu. V rámci sociálně aktivizačních služeb měly některé děti možnost podle svého zájmu být v kontaktu s kočkami plemene Burmilla. Velmi si kočky oblíbily a těšily se na ně. V jejich přítomnosti bývaly uvolněnější a často i sdílnější. Pracovali jsme formou individuální, příležitostně i skupinové terapie. U těchto koček docela dlouhou dobu trvalo, než si na prostředí, kam byly dováženy jednou týdně, zvykly a byly schopny spolupracovat. Postupně se ale plně zapojovaly do her s dětmi. Aktivity s kočkami jsme volili podobné, jako se psy, s cílem rozvoje komunikace, soustředění se na jednu činnost, vzbuzení kladných emocí.

Po přestěhování organizace do nových, větších prostor se naskytla příležitost poskytnout terapeutickým kočkám trvalé zázemí pro jejich celodenní možnost pobytu. To se velmi brzy ukázalo jako jedna z výborných podmínek pro úspěšnou felinoterapii. Tentokrát domácí kočičky, které jsme pro tuto práci využívaly, se pro možnost daleko častějšího a dlouhodobějšího pobytu v jejich známém prostředí velmi brzy začaly chovat přirozeně. Jejich přítomnosti tak mohlo využívat více pracovníků k terapeutickým účelům svých svěřenců s PAS.

Tato práce klade určité nároky jak na kočky, tak na terapeuty. Podobně jako při canisterapii, je důležitá osobnost majitele felinoterapeutických koček. Ten by měl především důkladně znát etologii kočky (etologie = nauka o chování), to znamená vysledovat přesně stav její pohody, její komunikační signály, tj. především řeč těla kočky. Ta se celkem výrazně řeší od řeči těla psa. A to jak postavením uší, ocasu, tak celkovým postojem. Dále to musí být člověk zodpovědný, komunikativní a empatický. Svým kočkám musí dát veškerou potřebnou péči – od kvalitní stravy, až k veterinární péči. Je žádoucí, aby takto využívané kočky byly uvyklé pouze na život v domácím prostředí a omezilo se tak nebezpečí přítomnosti vnějších i vnitřních parazitů. S chováním koček by měl seznámit všechny pracovníky v organizaci, kteří by s nimi mohli přijít do kontaktu. Pro průkaznost účinků felinoterapie se doporučuje dělat si z jednotlivých setkání s kočkami záznamy a zároveň si ukládat možné aktivity s kočkami do zásobníku, který by později mohl posloužit jako metodický materiál. Na českém trhu existuje jen velmi málo literatury s touto tématikou. Rovněž rodiče a zákonní zástupci dětských klientů by měli být s metodou felinoterapie seznámeni a musí poskytnout písemný souhlas s účastí jejich dítěte, kde vyloučí možná zdravotní rizika, jako jsou alergie na kočičí srst apod.

Pro lepší představu o průběhu a účincích felinoterapie v Za sklem o. s. ve Zlíně zde uvádím rozhovory s pracovníky, kteří tuto metodu při práci s klienty v rámci sociálně aktivizačních služeb využívají. Jejich odpovědi vyjadřují nejlépe, v čem jsou pro osoby s PAS kontakty s kočkami přínosné.

  1. Jak často využíváte metodu felinoterapie ve své praxi?
  • Velmi často. Pokud je to možné, tak pokaždé, kdy jsou kočky v naší organizaci přítomny.
  • Je to přibližně rok, kdy jsme se s organizací přestěhovali do nových prostor. Ty nám daly možnost mít zde kočky dvakrát týdně. V tyto dny tu zůstávají stejně dlouho jako já (cca 8 – 18:00). Za den mám na starost kolem 10 klientů (individuálně nebo v rámci skupiny). S některými navštěvuji kočky pravidelně s některými méně. I čas se liší –  od deseti minut po hodinu. V případě skupiny je to vždy kratší čas. Návštěva slouží často jako motivace na konci setkání a trvá třeba jen 5 minut – 10 minut.
  • S klienty jsem začala pracovat teprve nedávno, ale za kočičkami jsme šli už asi 2x v rámci individuálních setkávání.
  • Využívám ji každé úterý, které jsou kočičky přítomny. Navštěvuji je se dvěma klientkami (věk 4 a 10). Pobyt u koček pro nás téměř vždy znamená navázání zajímavých konverzací, kdy dítě využívá kočku jako prostředníka pro vyjádření svých pocitů.
  • Metodu felinoterapie zařazuji jako součást motivačního systému u klientů (v místnosti s kočkami strávíme cca 10 – 15 min.), kteří nemají alergii na kočičí srst a naše setkání jsou v úterý a středu, kdy jsou kočky v organizaci. Určitě bych uvítala možnost zařadit felinoterapii do programu u více klientů a to ať v rámci individuální, tak skupinové práce.

Poznámka: Je patrný rozdíl v chování koček v průběhu dne. Já mám největší zkušenosti s koncem pracovní doby (cca 15 – 17 hod.). To už jsou přirozeně unavenější a méně kontaktní, což někteří klienti vítají, jiným vadí, že si nechtějí tolik hrát a schovávají se. Pokud by bylo možné rozšířit počet dní, kdy je možné využít felinoterapii, tak by to bylo myslím přínosné pro naši práci. Ale chápu, že pro dvojici současných “kočičích terapeutek,“ by to bylo hodně náročné, kdyby u nás trávily více jak 2 dny v tak někdy vytíženém rozvrhu návštěv pracovníků s klienty. Samozřejmě by to byla další možná zátěž i pro jejich paničku 🙂.

  1. Jaké metody, či aktivity s kočkami používáte?
  • Využívám přirozeného kontaktu člověka se zvířetem (kočkou), který by měl napomoci k přirozenému rozvoji sociálních dovedností – různé komunikační hry, hlazení, péče o kočku…
  • To je spíš otázka pro mé kočky, co pro nás zrovna vymyslí a jakou mají náladu. 😀

Proto vždy interakce vychází z dané situace.

Ve skříni máme připravené různé kočičí hračky a pamlsky, pokud je například kontakt se zvířetem pro dítě motivací, bude svolné otvírat různé krabičky a zlepšuje si tak motorické dovednosti (i když běžně by takovou činnost odmítlo dělat), nebo třeba postupně překonává svůj strach z bližšího kontaktu – pamlsek prvně hodí dál, potom blíž, nakonec třeba nechá zvíře, aby jedlo z otevřené dlaně.
Ráda využívám přirozenou hravost kočky – míčky a udice. Dítě, které si takto s kočkou hraje, dostává okamžitou zpětnou vazbu na své jednání – někdy ho zvíře ale překvapí, nečekaně zrychlí, vyskočí vysoko. Z mojí strany jde spíše o pozorování co se při takové hře děje a jak se s tím dítě vyrovnává.
Využít se dá samozřejmě i to, když vás kočky úplně ignoruje – je to pro dítě zkušenost, že ne každý bude dělat to, co zrovna Já chci. Zvíře také dává naprosto jasnou zpětnou vazbu – když je na něj někdo moc rychlý, hlučný – reaguje hned. Často se tak dítě mimoděk učí trpělivosti, ubírat na hlase apod. Pozorujeme společně rozdílnou povahu a temperament koček, srovnáváme s povahovými vlastnostmi lidí.
Felinoterapii využívám moc ráda i s klienty s mentálním postižením (hlavně pro taktilní stimulaci) a také s klienty, kteří jako komunikační prostředek nepoužívají řeč. Pochopitelně zvíře řeč taky nevyužívá, takže v tomto k sobě někdy lépe hledají cestu. Felinoterapii využívám i při práci s dospělými klienty s PAS.

Výbornou zkušenost mám také při práci s dospívajícími klienty – to jsou právě ty případy, kdy jsme s kočkami třeba celou hodinu, povídáme si a ony nám dělají nenucenou společnost, jejich přítomnost hodně pomáhá k uvolnění atmosféry a otevírání témat, ke kterým by jinak třeba ani nedošlo.

  • Zatím jsem stihla pouze s kočičkami jednotlivé klienty seznámit, vysvětlit si pravidla (jak se ke kočičkám chováme, co mají/nemají rády atd.). Metody pozorování a hru na číhanou (s pomůckami- peříčka na provázku).
  • Je to vždy závislé na aktuální náladě a stavu klientek. S mladší klientkou si s kočkami téměř vždy hrajeme s pomocí vábniček. Klientka má problémy s odložením svých přání, vyžaduje vše, co chce hned a proto i jednoduchá pravidla felinoterapie (nechat kočky odpočinout, když chtějí klid, nehonit je, apod.) jsou pro ni výzvou a prací sama se sebou. Klientka často klade otázky typu:“ Proč ji nesmím honit? Co se stane, když ji bouchnu? Proč se na mě kočky zlobí a nechtějí si hrát?…“ Často se setkáme s tím, že si mé odpovědi dívka převádí do kolektivu kamarádů v MŠ („ Takže když se mnou Klárka nemluví, nemusí se na mě zlobit, ale je třeba jen unavená?“).  Se starší dívkou vždy pouze sedíme v přítomnosti koček a povídáme si. Kočičky kolem nás volně chodí, přijdou si pro pohlazení, stulí se k nám apod. Tato dívka ve svém okolí velmi vyčleněná, problematické přijetí kolektivem i sourozencem. Ničím nepodmíněná vstřícnost a přítulnost koček ji velmi těší, zvedá jí sebevědomí a mění mínění o ní samotné. „ Ony mě mají rády? Proč ke mně chodí?“ apod.
  • Z hlediska metod u mě převažuje pozorování, kdy sleduji jak chování a projevy koček tak klientů a to ať v rámci skupiny či individuálu. Pozoruji, jaké podněty klienty zajímají či jakými se snaží navázat kontakt s kočkami. Další metodu, kterou v rámci pobytu u koček používám, je zrcadlení chování/pohybů koček, které popisuji či komentuji klientům, kde porozumění slovnímu sdělení nebo nemluvím, jen napodobuji. Většinou se ke mně klienti spontánně přidávají. Rozhodně používám metodu pokus-omyl, protože chování koček je občas nevypočitatelné a překvapivé. Já i klienti používáme nejrůznější koupené či vyrobené motivační podněty pro kontakt s kočkami – např.: skládací tyčku s provázkem, na které jsou peříčka, brouček, různé míčky, ručně s klientem vyrobenou myšku z papíru, krabice, tunel, kočičí dobroty. Oblíbenou aktivitou u některých vysokofunkčních klientů je hra na schovávanou. Kdy opatrně hledáme schované kočky, nebo se schová klient a já ho hledám s pomocí kočičích pomocníků (mám u sebe pamlsek či hračku, kterou přilákám kočku ke skrýši klienta). Někdy si hrajeme, že mám kouzelnou moc a všechny nebo jen klienta proměním v kočku (návaznost na zrcadlení a pozorování chování koček).
  • Mám zkušenost, že je dobré klienta při kontaktu s kočkou pouze pozorovat. Děti si samy zvolí oblíbené aktivity s nimi. Rozvíjí se spontaneita, vlastní kreativita. Samozřejmě dbám při tom na bezpečnost koček, i dětí. Ze své praxe mám několik zkušeností, kdy i kočka jinak povahově introvertní a méně kontaktní se vždy po příchodu určitého klienta sama zvedla ze svého místa odpočinku a začala mu prokazovat svoji přízeň, nebo stimulovat ke konkrétním aktivitám, vedoucím ke zlepšení jeho stavu – buď zklidnění a soustředění se na určitou činnost, nebo naopak k aktivizaci, komunikaci, pohybovému rozvoji.
  1. Pozorujete při kontaktech s kočkou u klientů s PAS nějaké změny v chování?
  • Je zřejmé, že už pouhá přítomnost koček vyvolává u klientů kladné emoce, uklidňuje. Kontakt s živým zvířetem jim přináší radost, vznikají i legrační situace. Snaží se napodobit chování kočky – jsou ve střehu, trpělivě vyčkávají, dokáží být dlouho v klidu. Zažívají pocity kamarádství, spojenectví. Kočkou jsou přijatí takoví, jací jsou.
  • Za sebe bych asi řekla větší přirozenost a nenucenost. Zvíře je často samo o sobě motivací. Díky jeho přítomnosti se dá klienta aktivizovat i uklidnit, což často při práci vidím – tělo se najednou dostává do úplně jiného nastavení, uvolňuje se svalové napětí. V kontaktu je najednou taková svoboda, radost.
  • Ano, klienti se obvykle snaží zklidnit a utišit, protože mají zájem, aby kočičky za nimi přišly a mohli si je pohladit nebo si s nimi hrát. Snaží se o takový kontakt, aby kočičkám neublížili.
  • Zklidnění, ztišení hlasu, zpomalení pohybu. Uvolnění.
  • Nápadná změna v chování u klientů je prakticky vždy a to ať u vysokofunkčních tak i nízkofunkčních (tam mám jen zkušenosti u 2 klientů). U někoho se objeví napětí způsobené nadšením/obavou, že jdeme za kočkami/že jsme u koček. Někdo začne poskakovat, schovávat se za mě, z pasivity přechází do aktivity a hledá kontakt s kočkami, začne více komunikovat ať už se mnou nebo s kočkou, ten, kdo byl celé setkání neklidný, najednou zpomalí, přestává hlučet (vždy opakuji pravidla, jak je třeba se chovat, když jsme u koček – co jim vadí/není příjemné a pokud se některé pravidlo poruší, tak okamžitě odcházíme), někteří jsou najednou vnímavější k prostoru a předmětům ve kterém jsme.
  1. Setkala jste se někdy s negativním vlivem felinoterapie u člověka s PAS?
  • Vyloženě negativní vliv asi ne. Ale samozřejmě jsem zažila situace, kdy se dítě bálo více ke kočce přiblížit, nebo o ni (na první pohled) nejevilo zájem. V takovém případě nikdy nejdu do nuceného kontaktu. Buď s dítětem odejdeme a zkusíme to příště, nebo jsem v kontaktu s kočkou já a dítě se stává tím, kdo pozoruje. Je to celé takový proces, který nemusí přinášet okamžité výsledky. Je to hodně individuální.
  • Zatím ne.
  • Ne s negativním vlivem, ale s negativní reakcí podmíněnou osobními preferencemi určitých druhů zvířat.
  • Felinoterapie je metoda, která se mi líbí a je mi blízká díky kladnému vztahu ke kočkám a viditelným přínosům v práci s klienty. Na druhou stranu dobře vím, že díky své silné alergii na kočičí srst nikdy nebudu moci naplno využít její potenciál. Moje některé alergické reakce jsou občas rušivé a limitují mě v práci s klientem v kontaktu s kočkami či jen přítomnosti v dané místnosti. Nicméně doufám, že tato metoda zooterapie bude v Za sklem o. s. – Zlín pokračovat a třeba se i počet dní její dostupnosti rozšíří. Nevybavuji si žádný negativní vliv felinoterapie na klienta. Spíš by mě zajímala stránka vlivu felinoterapie s lidmi s PAS na kočku. Přece jenom kočky neustále vstřebávají energii/stres našich klientů a kdo ví, jak ho zpracovávají.

 

  1. V čem vidíte největší přínos felinoterapie, využívané v o. s. Za sklem ve Zlíně?
  • Zatím je to skvělá věc pro pozorování a seznamování se s mými klienty. Výborné pro nácvik motoriky, zklidnění a dodržování pravidel. Ráda bych felinoterapii používala i nadále, protože v ní vidím velký potenciál, ale jsem zatím v začátcích.
  • Přináší radost a uvonění jak klientům, tak pracovníkům. Motivuje klienty ke komunikaci, podporuje jejich sebedůvěru, snižuje pocity napětí, úzkosti. Podporuje navazování sociálních vazeb.
  • Přínos pro práci s klienty – vše již výše uvedené.
    Přínos pro pracovníky – nevím, jestli můžu mluvit za kolegy, ale mně holky (kočky) občas pomůžou dobít baterky. 🙂 Než si tady Ziggy a Bowie zvykly, bylo to pro ně ze začátku náročné. I přesto, že jsou sestry, jsou opravdu každá jiná nejen vzhledem. Proto počáteční fáze zvykání si na nové prostory trvala každé z nich jinak dlouho. Bowie cca po 3 týdnech byla jako doma. Ziggy byla ostražitější, ale po čase i u ní byla vidět velká změna. V současné době jim nevadí, ani když do jejich místnosti přijde třeba 8 lidí najednou (samozřejmě jsou zde určitá pravidla – v místnosti mají taky svůj prostor, kde za nimi nikdo nesmí a nemůže ani sahat, takže pokud o kontakt opravdu nemají zájem – nejsou k němu nuceny). Ten prostor vzaly za svůj a jde to vidět i v jejich chování. Myslím, že jim taky prospívá pravidelnost dvou dní v týdnu za sebou… Mají tady spoustu hraček, které doma nejsou. A samozřejmě lidí, se kterými ale nikdy nezažili nějakou špatnou zkušenost. Takže jsou s nimi rády v kontaktu. Je to pro ně takové zpestření. 🙂
  • Vnímám to jako příjemný prvek nabízených aktivit. Propojení terapeutického vlivu (zklidnění, soustředění, napojení se na zvíře, uvolnění se, navázání rozhovoru), současně výchovného vlivu (respektovat pravidla, která jsou sice krásně jednoduchá, ale přesto pro některé děti těžká) a hry (stále nesmíme zapomínat, že se jedná o báječnou a čistou kombinaci dítě – zvířátko.
  • Felinoterapie pro mě představuje další možný nástroj práce s našimi klienty a to bez ohledu na věk a závažnost symptomatiky PAS (samozřejmě vždy je třeba dbát na bezpečí klientů a koček). Pro mě osobně je to skvělý nástroj motivace pro práci s některými klienty. Dává mi možnost pozorovat chování klientů, kteří mají veliké problémy v oblasti sociální interakce, vnímání sociálního kontextu atd. Mohu se více dozvědět o jejich způsobu uvažování a jednání. Někdy se mi odhalí jejich ukrytý potenciál v oblasti prostorové orientace (vnímání sebe a předmětu v prostoru), uvědomění si svého chování a jeho důsledky, aktivizace, schopnost komunikace a práce s emocemi. Felinoterapie je pro mě dále skvělá pro navázání kontaktu s novými klienty, rozebírání i těžších témat, kdy přítomnost koček a fyzického kontaktu s nimi klienta uklidňuje, odbourává/zmírňuje viditelně stres a napětí.

S poděkováním všem kolegyním za poskytnutí poznatků z vlastní praxe
Bc. Zora Oškerová, speciální pedagog, Za sklem o. s. –  Zlín


Jakékoliv šíření tohoto odborného článku je možné pouze se souhlasem autora.
Kontaktní email: oskerova@zasklem.com