DESATERO KOMUNIKACE S LIDMI S PAS

Vládní výbor
pro zdravotně postižené občany
DESATERO KOMUNIKACE S PACIENTY S PORUCHOU AUTISTICKÉHO SPEKTRA

1. Autismus není patrný na první pohled, pozná se až podle nestandardního chování pacienta,
které je potřeba tolerovat. Ačkoli se může na první pohled zdát, že je pacient rozmazlený,
zlobivý či vzpurný, ve skutečnosti má jen nepřekonatelný strach z neznámého prostředí
a z nové situace.

2. Důležitá je spolupráce s tlumočníkem, který pacienta s autismem vždy doprovází. Právě ten
zná všechny důležité informace o konkrétním pacientovi, proto je dobré jeho rady
a doporučení vhodného jednání s pacientem respektovat.

3. Jednoduchá uklidňující sdělení v krátkých větách jsou tou nejlepší formou slovní komunikace.

4. Je běžné, že pacienti s autismem jsou smyslově přecitlivělí. Proto je třeba se připravit
na zvýšenou citlivost na zvuky, tóny, světlo, pachy či dotek neznámé osoby.

5. Při lékařském vyšetření je vhodné objednat pacienta na konkrétní čas. Nejlepší je zvát
pacienta s PAS na úplném začátku či konci ordinačních hodin, kdy je v čekárně jen minimum
lidí a vždy ho brát přednostně před ostatními pacienty.

6. Je třeba tolerovat pacientův odmítavý přístup k lékařskému vyšetření. Snaha zlomit tento
negativismus není vhodná a většinou situaci jen zhorší.

7. Při všech vyšetřeních a úkonech je nezbytná přítomnost doprovodu. Ten je v dané situaci jeho
jedinou jistotou, oporou i tlumočníkem s okolím.

8. K úspěšnému lékařskému ošetření není vždy potřeba narkóza. Je dobré zvážit, zda k použití
tlumících prostředků neexistuje jednodušší a méně radikální alternativa.

9. Je vhodné zvážit, zda jsou všechna vyšetření nezbytně nutná. Na některých tradičních
lékařských postupech není potřeba vždy trvat.

10. Hospitalizace pacienta by také měla být důkladně zvážena. Pokud je nezbytná, je velice
vhodné absolvovat pobyt v nemocnici s rodičem či jinou blízkou osobou, na kterou je pacient
vázán. Je to dobré nejen pro pacienta, ale i pro ošetřující personál.