PAS = jedinec s poruchou autistického spektra
PES = domestikovaný jedinec z říše zvířat, přítel člověka
Soužití člověka a psa se datuje od pradávna. Člověk si psa ochočil a později domestikoval pro jeho schopnosti, které mu byly k užitku. Nejdříve se jednalo o pomoc s obstaráváním potravy, později o pomoc při ochraně majetku. Nakonec se ukázalo, že pes je lidem prospěšný pro svoje vlastnosti i jako pouhý společník. Existují dokonce dávné důkazy o léčivém vlivu psa na člověka.
Velmi dobře se dá využít pozitivního vlivu psa na člověka s poruchou autistického spektra (PAS). Je známá skutečnost, že takový člověk má problémy orientovat se v lidském světě. V důsledku svého onemocnění má sníženou kvalitu sociálních kontaktů, komunikace, vlastních zájmů a aktivit. Nechápe okolní svět a okolí zase nerozumí jeho projevům a potřebám. Snažíme se těmto lidem pomoci, ale v důsledku individuality postižených PAS se to ne vždy daří podle našich představ.
Jednou z metod, která se dá velmi dobře využít ke zvýšení schopnosti jedince s PAS fungovat úspěšněji v běžném životě, je canisterapie. Využívá pozitivního vlivu přítomnosti psa na člověka a může tak přispět ke zlepšení jeho fyzického i psychického zdraví.
Pokud neprožily v minulosti nějaký traumatický zážitek při kontaktu se psem, přijímají osoby s PAS čtyřnohého společníka velmi dobře. Komunikace se psem bývá pro ně totiž mnohem přijatelnější, než s lidmi. Pes komunikuje jednoduše a jasně svým postavením těla. Pokud je člověk často v jeho blízkosti, rychle se jeho komunikačním signálům naučí rozumět. Jednou z výhod pro jedince s PAS je hlavně to, že pes tyto signály vysílá pouze v situacích, které to vyžadují a nenadělá kolem jedné věci tolik „řečí“, jako my lidé.
Řeč těla psa je stručná a jasná. Zároveň ale přítomnost psího kamaráda dává spoustu podnětů. Zejména děti brzy poznají, že na jejich jednoduché verbální i neverbální projevy může pes reagovat a to se jim líbí. Podněcuje je to k dalším aktivitám např. zavolat na psa jménem. Dávat mu nacvičené povely. Pokud se zatím nerozvinula schopnost dítěte verbálně komunikovat, nabízí se možnost vycvičit psa k reakcím na gesta člověka. Děti pak bývají nadšené, že dokázaly ovlivnit jeho chování např. pouhým pohybem ruky. V interakci se psem se tak rozvíjí jejich spontánní komunikace. Nečekají na pokyn, nebo otázku, jako v komunikaci s dospělými lidmi.
Pes jako tichý společník poskytuje pocit přirozeného bezpečí. Stejně jako osoby s PAS, mají psi rádi rituály a pravidelný režim. Péče o psa však dává příležitost k častějším sociálním kontaktům. Pes se musí venčit, udržovat v kondici a dobrém zdraví. Při procházkách venku bývá často předmětem zájmu jiných lidí a důvodem ke konverzaci. Se psem se člověk s PAS dostává do různých situací. Učí se je přijímat a adekvátně na ně reagovat, tím se zvyšuje jeho adaptabilita. Nutnost zajistit péči o psa zároveň odvádí od stereotypních a jednostranných zájmů.
Nedocenitelná je také schopnost psa reagovat na případné přidružené zdravotní problémy osob s PAS. Pes bývá vnímavý ke změně jejich zdravotního stavu. Jsou známy předpovězení těchto stavů u člověka změnou chování psa – např. při nástupu epileptických záchvatů. Psi umí být vnímaví i ke změnám nálad „svého“ člověka. Tolerují jeho zvýšenou únavu, či špatnou náladu a vycítí, kdy je dobré se od něj vzdálit. Při poruše motorických funkcí člověka se mnohdy stávají skvělým pomocníkem v běžném denním režimu.
Ne každá rodina, či jedinec s PAS má možnost mít pejska v trvalém držení. V naší organizaci Za sklem, o. s., využíváme proto v rámci sociálně aktivizačních služeb metodu canisterapie a to jak při individuální práci, tak zejména při skupinových setkáváních s klienty. Pravidelně k nám docházejí dobrovolníci se svými psy, testovanými speciálně pro tuto „práci“.
Canisterapii nelze provozovat s každým psem. Při jeho výběru se vychází z jeho vhodných povahových vlastností, které se doplní základním výcvikem poslušnosti. Teprve pak může psovod svého psa, nejdříve však ve stáří jednoho a půl roku, přihlásit k tzv. canisterapeutickým zkouškám. Zde se za poměrně přísných kritérií jeho schopnosti pro tuto práci prověří. Po obdržení certifikátu o provedené zkoušce tvoří takový pes a jeho majitel tzv. canisterapeutický tým (CT tým). Tím ovšem jejich příprava pro tuto činnost nekončí, ale začíná. Kromě potřebné přípravy svého psa a nadšení jeho pána pro tuto práci je velmi důležité, aby získal alespoň základní znalosti o problematice osob, kterým by chtěl touto metodou v budoucnu pomáhat. Musí mít povědomí o takových způsobech práce s těmito lidmi, které mohou vést ke zlepšení jejich stavu a své komunikativní a kreativní schopnosti zapojit do přípravy možných canisterapeutických aktivit. Nestačí jen vědět, že se člověk v přítomnosti psa zpravidla rychle uvolní a je vstřícnější ke komunikaci a spolupráci. Naplánované aktivity se psem musí být zvoleny tak, aby směřovaly k jedinému cíli – dosáhnout co nejlepšího zlepšení kvality života člověka s jakýmkoliv postižením, či znevýhodněním.
Problematika osob s PAS je rozsáhlá a vyžaduje odborné znalosti a individuální přístup terapeuta. Z toho důvodu v naší organizaci zajišťují plánování a vedení aktivit v rámci canisterapie vždy její pracovníci, kteří s klienty pracují v rámci sociálně aktivizačních služeb. Ve spolupráci s CT týmem tyto činnosti připravují a následně hodnotí. Zejména při skupinových aktivitách má tato spolupráce velký význam. Zejména děti se na tato setkávání vždy velmi těší. V přítomnosti jejich oblíbeného psa, nebo více psů ani nevnímají, že plní cíleně naplánované úkoly, směřující např. ke zlepšení kvality koordinace jejich pohybů, komunikace, nebo sociální interakce. Výsledky této práce jsou patrné na první pohled. Děti při canisterapii vykazují vždy dobrou náladu a větší ochotu spolupracovat. Důležitá je ovšem soustavnost, pravidelnost a návaznost těchto aktivit klientů s PAS se psy. Díky této podmínce se může náročnost úkolů zvyšovat, lépe hodnotit výsledky a dlouhodobě plánovat další cíle. To se u nás daří jen díky soustavným a pravidelným návštěvám našich psovodů – dobrovolníků se svými psy a za to jim patří ten největší dík.
Bc. Zora Oškerová, speciální pedagog, Za sklem o.s., centrum Zlín