O poruchách autistického spektra (PAS)

Většina dětí má přirozenou schopnost vytvářet sociální vztahy. Nejprve jsou to rodiče a nejbližší rodina, která přes prvotní úsměvy dítěte a postupně zvětšující se vzájemnou interakci vytváří prostor pro růst v sociálních rolích, porozumění světu a přijímání sociálního chování. Základem je vztah, který se však rodí a následně sytí vzájemnou komunikací verbální i neverbální. U dětí s PAS tento přirozený vývoj nenastává. Dítě nevyžaduje prvotní sociální hry. Nefixuje pohled na známé lidi, často si rádo hraje samo. Postupně přibývají konfliktní situace, kterým rodič či pečovatel často nerozumí. Dítě se jeví jako nevychované, bez zásad slušného chování, někdy až drzé, agresivní. 

     Tato omezenost přirozeného vrůstání do sociálních vztahů postupně člověka s PAS vyčleňuje, bývá označován jako divný a ve školním prostředí se často stává terčem posměchu. Jak uvádí Bazalová (2011, s. 46) „Dítě s PAS je schopno dát malý smysl tomu, co vnímá a pozoruje. Neumí číst z očí, gest, postojů, či výrazů obličeje. Není schopno porozumět tomu, co cítíme, co si myslíme, jaké máme úmysly, přání.“

     Z tohoto důvodu jedinec často selhává v sociálním kontaktu. Člověk s PAS volí neodpovídající společenské strategie. Tyto neúspěchy, znejistění jej nakonec donutí stáhnout se do „svého světa“, kde si vytváří svá pravidla, která jsou pro něj srozumitelná a bezpečná. Tyto děti se učí podle vzorce podnět-reakce, tedy na konkrétní podnět má přijít konkrétní reakce (např. když mi někdo říká něco s úsměvem, jde vždy o přátelský dialog). Již nedokáže porozumět rozmanitosti přetvářky, nadsázky a odchylek i v neverbální komunikaci. Při výchově je nutné naučit nejen, jak se mají chovat, ale také proč se tak mají chovat – jak dané chování působí na druhé, jak mu rozumí apod.

     Člověk s PAS přirozeně nevrůstá do sociálních vztahů, a proto se prohlubuje jeho izolovanost. Včasná diagnostika a následná odborná péče je důležitým prvkem při pomoci v porozumění okolnímu světu a postupnému začleňování.

MKN-10 uvádí následující kritéria pro tuto oblast:

• rigidita a rutinní chování v široké škále aspektů každodenního života (všední zvyky, hry)
• specifická příchylnost k předmětům, které jsou pro daný věk netypické (jiné než např. plyšové hračky)
• lpění na rutině, vykonávání speciálních rituálů, stereotypní zájmy – např. data, jízdní řády
• pohybové stereotypie
• zájem o nefunkční prvky předmětů (např. omak, vůně)
• odpor ke změnám v běžném průběhu činností nebo v detailech osobního prostředí (např. přesunutí dekorací nebo nábytku v rodinném domě).

Stereotypní chování je spojeno s narušenou představivostí a s tím související neschopností předvídat sled následujících situací (Bazalová, 2011). Úzkost je také jedním z rysů, který lidi s PAS provází. Problémové chování, stereotypie a bazírování na neměnnosti vychází z potřeby vyrovnávat tuto úzkost.

Hra a zájmy – vycházíme-li z předešlých specifických charakteristik, bude se vývoj hry a zájmů dítěte s PAS vyvíjet jiným způsobem než u dítěte s přirozeným vývojem. Hra je ovlivněna omezenou představivostí. Navazuje na vyhraněnost zájmů lidí s PAS. Často se jedná o jeden okruh zájmových aktivit, kterému jsou ochotni podřídit všechen svůj čas. Může jít o sbírání faktů, záliba v čtení jízdních řádů, obliba v číslech a početních úkonech, stavění věci do řady, detailní kresby apod. Často jsou to aktivity, které neprobíhají v interakci s druhými. Ty jsou již pro lidi s PAS náročnější. Přijmout pravidla a podvolit se jim, aniž by si je přetvářely podle svého, střídání se ve hře, porovnávání se hrou (výhra x prohra), vnímat interakce herního partnera – to jsou všechno vlivy, proč se lidi s PAS těmto hrám vyhýbají a raději se uchylují k individuální hře, kterou mají jasně strukturovanou, a opakuje se v stereotypně nastavených vzorcích. 

 Myšlení – schopnost vcítit se do druhého člověka, uvědomění si, že může mít jiný názor a odlišně vnímat stejnou situaci, se nazývá tzv. teorie mysli. Tvoří se okolo čtvrtého roku života. Lidé s PAS si jen velmi těžce uvědomují, že někdo může mít jiné poznání, jiný pohled na danou věc. Např. na obrázku je místnost. V místnosti je dítě a vidí, že v krabičce od pastelek jsou ukryty bonbóny. Tuto krabičku zavře. Při otázce, co si bude myslet dítě, které stálo za dveřmi, že je v krabičce, čtyřleté          a starší dítě odpoví, že si bude myslet, že tam jsou pastelky. Mladší dítě a dítě s PAS odpoví, že tam jsou bonbóny. Nedokáže oddělit své poznání (poznání, když vidím, co se děje v místnosti) od vnímání toho, kdo byl za dveřmi. Této schopnosti se musí učit.

Generalizace naučeného, poznaného a zažitého je také pro lidi s PAS velmi náročná myšlenková aktivita. Časté je ulpívání nabyté vědomosti či dovednosti na místo, kde se danou věc naučili, na osobu, která je to naučila. „Přenos“ poznatků do dalších aktivit je velmi náročný a jde o proces, který vyžaduje hodně času. Nelze tedy očekávat, že nabytou dovednost automaticky „přenese“ do dalšího prostředí. 

Také vnímání z pohledu celek vs detail se lidí s PAS se převážně zaměřují na detaily. Mluvíme o problémech s centrální koherencí. Člověk s PAS nedokáže vnímat dění kolem sebe jako celek propojený mnoha vazbami a návaznostmi. Ulpívá na detailech mnohdy „vytržených“ z kontextu celku. Nedokáže třídit informace do kategorií, nedokáže zobecňovat informace. Myslí v útržcích. I lidi si často zapamatovává ne jako obraz celé postavy v mysli, ale prostřednictvím nějakého detailu, který na daný okamžik zaujme. V některých případech i změna účesu může vést k neidentifikaci dané osoby. Proces učení se vztahům mezi jednotlivostmi tvořícími celek musí probíhat postupným – krokovým – způsobem.

Paměť – lidé s PAS jsou mnohdy schopni zapamatovat si velké množství informací (telefonní seznamy, čísla…), ale tyto informace již nedovedou využít v běžném životě. Nepropojují je v smysluplný celek. Dobrá je krátkodobá paměť, takže jsou schopni si na určitou dobu zapamatovat danou sumu informací, ale po určitém čase jako by se vše museli učit znova. Fixují si informace, které jsou pro ně důležité, tedy jsou z okruhu jejich zájmů. To, co neshledávají důležité, nefixují v paměti a je nutné neustálé opakování. Propojenost informací a jejich využívání v daných činnostech je důležitou součástí při vedení lidí s PAS. 

     Zážitky, které si fixují v paměti, jsou uchovány v „deníkové“ formě. Jedná se o popis jednotlivých situací, jak šly za sebou, bez návaznosti na emocionální prožitek a související děje.

     Výzkumy v magnetické rezonanci ukázaly, že zdravému jednici zůstává v dospělosti díky logickým spojům mezi poznatky a díky vytěsnění nepotřebných informací asi polovina neuronů na rozdíl od jedinců s Aspergerovým syndromem, jimž zůstává mnohem více neuronů.

     Vnímání – u lidí s PAS dochází k odlišnostem ve vnímání. Často nedovedou vnímanou skutečnost pojmout jako celek a zaměří se spíše na detaily. Dochází rychleji k přetížení, protože schopnost filtrovat je omezená nebo zcela chybí. Proto dochází ke zpomalení, někdy i zkreslení vjemů. (Náročné pro ně bývá poslouchat výklad učitele a současně jej zapisovat.) Může dojít k tzv. fenoménu „vypnuto“ kdy daný jedinec na chvíli zavře smyslové kanály a uzavře se do sebe.

     Zrakové vnímání – jedinec s PAS přijímá zrakem 80 – 90% informací. Myšlení probíhá tzv. „v obrazech“. Proto je velmi důležitá vizuální podpora při komunikaci. Lidé s PAS preferují periferní zrakové vnímání před přímým pohledem. Někdy dochází k obtížím s fixováním pohledu na předmět nebo naopak s ulpíváním zraku a nepružným přesměrováním zrakové kontroly.

     Sluchové vnímání – někteří jedinci s PAS preferují sluchové vnímání před vizuálním. Mohou mít různě „nastavenou“ hlasitost vnímání – hlasité projevy nevnímají, slabší ano (je to individuální). Někdy dochází k náročné filtraci slyšených zvuků a k citlivosti vnímání. Člověk s PAS může slyšet, jak leze brouk, a bez schopnosti filtrace všech zvuků dochází k tzv. „přetížení“. Proto je důležité znát tato specifika u konkrétních lidí a přizpůsobit jim prostředí, rychlost řeči a množství slyšených vjemů. Mnoho lidí s PAS nemá rádo hluk a šum, který způsobuje více lidí v místnosti. 

     Hmatové vnímání – člověk s PAS může mít zvýšenou citlivost a s tím související špatné snášení některých materiálů (tyto materiály mu způsobují nepříjemný pocit, i když je má druhý člověk, protože se bojí, aby se ho jimi netokl). Také na něj působí změny teplot, někteří mají problémy se stříháním a česáním vlasů, dotyky. Bývá s tím spojen nižší práh vnímání bolesti, teploty. Klidně vyběhnou v zimě bosi ven.

     Čichové vnímání – při zvýšené citlivosti těžce snáší některé vůně, s protože čichové vjemy úzce souvisí s našimi emocemi a jsou napojeny na chuť, mohou vyvolat silné emoce, agresivitu, nevolnost. Při snížené citlivosti může dojít k preferenci čichových vjemů, které jsou pro intaktní společnost nepřijatelné nebo až odpudivé (moč, výkaly apod.)

     Chuťové vnímání – při zvýšené citlivosti dochází k vybíravosti v jídle a preference jídel bez chuti, snížená citlivost vede ke konzumaci nestravitelných předmětů (hlína, mýdlo, výkaly…).

     Motorika a praktické dovednosti – u lidí s PAS se setkáváme s pohybovou hyperaktivitou nebo naopak pasivitou. Častá je také záliba ve stereotypních pohybech (např. otáčení se neustále dokolečka) a náročnější nácvik a ukotvení praktických dovedností. U lidí s Aspergerovým syndromem bývá častá motorická neobratnost ve vývoji jemné i hrubé motoriky, někdy až apraxie. Mohou se objevovat zvláštnosti v chůzi i dalších pohybech. Výskyt těchto odlišností je častý, ale nejedná se o diagnostické kritérium.